„Jste známý kontroverzní a všude propíraný učitel, tak jsem si chtěla poslechnout Vaše názory. Přednášky by si mělo poslechnout veškeré učitelstvo v ČR. Současné školy jsou koncipována pro ideálního žáka - bezproblémového a lehce nadprůměrně chytrého jedince s dobrým domácím zázemím. Tyto děti jsou vítány s otevřenou náručí, systémem a často i učitelem upřednostňovány a jedničkami hodnoceny. Děti moc nadané a děti se specifickými potřebami jsou nežádoucí a skoro všude jim to dávají "vyžrat". Hodnocení pětkami mělo být už dávno zakázané, taktéž paměťové drilování ultranesmyslů, kterých je ve škole většina. Je mylné si myslet, že ve věku xy let musí mít všechny děti v hlavě nalité stejné povinné informace (které někdo třetí určil) a pokud to tak není, tlačit a tlačit na dítě i rodiče ( pětky tomu dodají bizarní korunu). Největší moudro z přednášky - důležitější, než probíraná látka je, aby dítě chodilo do školy rádo a cítilo se tam dobře. Až pak se má škola pokoušet něco učit.“

„Líbí se mi, jak se v moderní didaktice vracíme k myšlence "škola hrou". I já sama občas využívám hry pro vzdělávání žáků. Dostala jsem i zpětnou vazbu od žáků, že je to baví mnohem víc, než jen samotné povídání. Jelikož mám jednou za 14 dní praktická cvičení, mohu si dovolit informace z frontální výuky aplikovat do praxe. Jen bych chtěla více zaujmout žáky i při frontální výuce, proto hledám inspiraci u pana Čapka. Povídání bylo velmi zajímavé. Líbilo se mi povídání o anatomii na lékařské fakultě a utvrdilo v tom, že jsem šla správným směrem. Děkuji za přednášku.“

Ivan G.

„Jako učitel jsem už absolvoval hodně webinářů, ale tenhle od Roberta Čapka byl pro mě opravdu výjimečný. Možná i proto, že není jen „teoretik“, ale člověk, který má za sebou roky učení na různých školách a dlouhodobou praxi v didaktice i školní psychologii. A přesně to bylo cítit, každá myšlenka měla oporu v realitě třídy. Koncept „líného učitele“ působí na první poslech trochu provokativně, ale velmi rychle začne dávat smysl. Nejde o lenost, ale o to, jak nastavit hodinu tak, aby pracovali žáci, ne učitel. Čapek to pojmenovává přesně: méně mluvit, více zapojovat. A při poslechu jsem si několikrát uvědomil, že přesně tohle mi v některých hodinách uniká. Odcházel jsem s pocitem, že nemusím dělat víc, ale dělat věci jinak. Méně tlačit, víc přemýšlet. Méně vysvětlovat, víc nechat děti objevovat. A upřímně, kdyby mi někdo před pár lety řekl, že „lenost“ může být pedagogická strategie, asi bych se usmál. Po téhle přednášce mi to dává až nepříjemně velký smysl 🙂“